 Podle starých popisů byl vysledován na levém břehu potoku
Zátoráček pod svahem přirozený pramenný vývěr kyselky podle
červeného zabarvení s intenzivním probubláváním "plynu z hlubin
Země". Začátkem 19. století byl vývěr opraven zahloubením 1,5 m v
podobě šestihranné nádrže ještě pod širým nebem. Jelikož pramen stále vyvěral,
odvod vody zajišťovala dřevěná roura do druhé kamenné nádrže. Tato se nacházela v
dřevěném přístřešku s několika lahvičkami. Zde se již kyselka dala nabrat i ve větším
množství a jako ozdravující tekutina byla používána nejen k pitným účelům, ale i ke
koupelím. Pro kyselku se chodilo s tmavěhnědým hliněným džbánem, který pojmul 2 až
3 litry.
 Postupně si kyselka získávala nejen mezi obyvatelstvem, ale i v
odborných kruzích léčebné vlastnosti. Podle tehdejšího vyjádření
voda povzbuzuje chuť k jídlu, posiluje žaludek a střeva, uvolňuje
zácpu, rozmělňuje hleny, čistí vředy a může být používána k pití, mytí,
kloktání apod. Podle lékaře Meliona v r. 1845 je pramen
charakterizován jako ozdravný, osvěžující, kyselé štiplavé chuti.
Nejpřesnější vědeckou analýzu provedl v letech 1886 a 1887 profesor krnovského
gymnázia G. Flogl, která obsahuje 16 částí s největším zastoupením kyseliny uhličité,
vápníku, sodíku, magnézia. V roce 1883 se zátorskou kyselkou zabývá univezitní
profesor a dvorní rada Dr. Ernst Ludwig. Výsledky analýzy se nedochovaly, o
významném dílu činnosti profesora však svědčí historické označení zátorské kyselky
jako "Studna Dr. Ernesta Ludwiga".
 Ke konci 19. století byla nad původním vývěrem zřízena uzavřená
dřevěná nadstavba s postupem doby veřejnosti nepřístupná. Druhá
nádrž byla v roce 1891 zakryta a kyselka byla čerpána pumpou. V
roce 1931 po nutné rekonstrukci dostal objekt nad pramenním
vývěrem kyselky již dnešní podobu. Do roku 1996 sloužila kyselka obyvatelstvu v
nezměněné podobě s postupným chátráním objektu nejen zvenku, ale i uvnitř, včetně
pramenního vývěru a nádrže. Dílo zkázy vykonaly následné dvě povodně v letech 1996
a 1997. Destrukční činností povodní byl původní pramenní vývěr znehodnocen
povrchovou vodou z potoka Zátoráček a kyselka vykazovala trvalou bakteriologickou
závadností a chemickou nestabilitu.
 V roce 1999 se obnovou tradice "Zátorské kyselky" aktivně zabývá
obecní zastupitelstvo Zátoru ve spolupráci s hydrogeologickou
společností v Krnově. Řešením se stalo zachycení kyselky hlubším
vrtem v místě její vzestupné cesty horninovým prostředím, konkrétně
vedle stávajícího objektu. Toto se podařilo vrtem hlubokým 15,0 m,
kdy byla zastižena zlomová porucha vyznačující se výrazně
rozpukaným skalním podložím (droba) s průvodními projevy unikajícího oxidu
uhličitého (viz. schematický řez). Technické parametry vrtu umožnily jímání hlubší
přítokové polohy (10,0 až 15,0 m) a utěsněním vrtu do 6,0 m bylo zajištěno
bezprostřední ohrožení kvality kyselky povrchovou vodou.
Z hydrogeologického hlediska se jedná o zachycení křížení puklinové zóny v drobách
ve směru SZ-JV s hlubinným zlomem mající návaznost na mladší vulkanickou
činnost v širším okolí Bruntálu (Uhlířský vrch, Venušina sopka apod.) z období
čtvrtohor na přelomu terciér - kvartér. Jejím průvodním projevem je tlakový režim
proudění podzemní vody až na úroveň terénu, vyšší teplota (12°C), zvýšená
mineralizace vody a hlavně výskyt volného oxidu uhličitého (CO2). |
