znak obce Zátor

okres Bruntál - Moravskoslezský kraj - Česká republika

kontaktní adresa: Obecní úřad  Zátor, 793 16 Zátor, tel.: +420 554 645 125, email :  obec.zator@quick.cz


INFORMAČNÍ CENTRUM

INFORMAČNÍ CENTRA



Města, obce on-line


Svaz měst a obcí ČR


vyhledávač " SEZNAM "


vyhledávač " ATLAS "


vyhledávač " LUPA "


vyhledávač " NAJDI TO "


ZÁTORSKÁ KYSELKA

česky    

na úvodní stránku


Fotografie "Zátorské kyselky" najdete zde    

klikni pro zvětšení obrázkuPodle starých popisů byl vysledován na levém břehu potoku Zátoráček pod svahem přirozený pramenný vývěr kyselky podle červeného zabarvení s intenzivním probubláváním "plynu z hlubin Země". Začátkem 19. století byl vývěr opraven zahloubením 1,5 m v podobě šestihranné nádrže ještě pod širým nebem. Jelikož pramen stále vyvěral, odvod vody zajišťovala dřevěná roura do druhé kamenné nádrže. Tato se nacházela v dřevěném přístřešku s několika lahvičkami. Zde se již kyselka dala nabrat i ve větším množství a jako ozdravující tekutina byla používána nejen k pitným účelům, ale i ke koupelím. Pro kyselku se chodilo s tmavěhnědým hliněným džbánem, který pojmul 2 až 3 litry.

klikni pro zvětšení obrázkuPostupně si kyselka získávala nejen mezi obyvatelstvem, ale i v odborných kruzích léčebné vlastnosti. Podle tehdejšího vyjádření voda povzbuzuje chuť k jídlu, posiluje žaludek a střeva, uvolňuje zácpu, rozmělňuje hleny, čistí vředy a může být používána k pití, mytí, kloktání apod. Podle lékaře Meliona v r. 1845 je pramen charakterizován jako ozdravný, osvěžující, kyselé štiplavé chuti. Nejpřesnější vědeckou analýzu provedl v letech 1886 a 1887 profesor krnovského gymnázia G. Flogl, která obsahuje 16 částí s největším zastoupením kyseliny uhličité, vápníku, sodíku, magnézia. V roce 1883 se zátorskou kyselkou zabývá univezitní profesor a dvorní rada Dr. Ernst Ludwig. Výsledky analýzy se nedochovaly, o významném dílu činnosti profesora však svědčí historické označení zátorské kyselky jako "Studna Dr. Ernesta Ludwiga".

klikni pro zvětšení obrázkuKe konci 19. století byla nad původním vývěrem zřízena uzavřená dřevěná nadstavba s postupem doby veřejnosti nepřístupná. Druhá nádrž byla v roce 1891 zakryta a kyselka byla čerpána pumpou. V roce 1931 po nutné rekonstrukci dostal objekt nad pramenním vývěrem kyselky již dnešní podobu. Do roku 1996 sloužila kyselka obyvatelstvu v nezměněné podobě s postupným chátráním objektu nejen zvenku, ale i uvnitř, včetně pramenního vývěru a nádrže. Dílo zkázy vykonaly následné dvě povodně v letech 1996 a 1997. Destrukční činností povodní byl původní pramenní vývěr znehodnocen povrchovou vodou z potoka Zátoráček a kyselka vykazovala trvalou bakteriologickou závadností a chemickou nestabilitu.

klikni pro zvětšení obrázkuV roce 1999 se obnovou tradice "Zátorské kyselky" aktivně zabývá obecní zastupitelstvo Zátoru ve spolupráci s hydrogeologickou společností v Krnově. Řešením se stalo zachycení kyselky hlubším vrtem v místě její vzestupné cesty horninovým prostředím, konkrétně vedle stávajícího objektu. Toto se podařilo vrtem hlubokým 15,0 m, kdy byla zastižena zlomová porucha vyznačující se výrazně rozpukaným skalním podložím (droba) s průvodními projevy unikajícího oxidu uhličitého (viz. schematický řez). Technické parametry vrtu umožnily jímání hlubší přítokové polohy (10,0 až 15,0 m) a utěsněním vrtu do 6,0 m bylo zajištěno bezprostřední ohrožení kvality kyselky povrchovou vodou.

Z hydrogeologického hlediska se jedná o zachycení křížení puklinové zóny v drobách ve směru SZ-JV s hlubinným zlomem mající návaznost na mladší vulkanickou činnost v širším okolí Bruntálu (Uhlířský vrch, Venušina sopka apod.) z období čtvrtohor na přelomu terciér - kvartér. Jejím průvodním projevem je tlakový režim proudění podzemní vody až na úroveň terénu, vyšší teplota (12°C), zvýšená mineralizace vody a hlavně výskyt volného oxidu uhličitého (CO2).


 

  Od 1.12.2001 jste naším

NAHORU

 

   návštěvníkem

©2001 OÚ Zátor                                                  Webmaster: lacin@cmail.cz